Budoucí architekti obnovují zaniklý hřbitov

Již popáté přijeli studenti architektury VUT Brno do Jeseníků na prázdninovou dílnu Letní školy architektury, nazvanou Mezi světy. V lesích v zaniklé obci Pelhřimovy letos tvořili a pracovali na obnově bývalého hřbitova. Ten byl dosud naprosto devastován a zarostlý kopřivami a nálety.

Zaměřením tvorby budoucích architektů je v letošním roce obnova prostoru a výroba 3D objektů ke zdůraznění piety místa.

Jan Mléčka, architekt a vedoucí dílny: „Je to takové svědectví, jakým způsobem se vypořádávají studenti nebo současná nejmladší generace s otázkou právě života a smrti, umírání a vůbec. Máme tady 13 studentů, kteří v úvodních dnech se seznámí s místem, projdou si ten hřbitov, seznámí se se hřbitovní zdí, která je poměrně velice dynamická, někde je vysoká, někde je nízká, někde se úplně ztrácí. Seznámí se také s kontextem a na základě toho vytváří papírové modely, které v posledních dnech potom realizují.“

Své náměty a záměry studenti konzultují a podle svých navržených modelů následně vyrábějí vlastní dřevěné objekty v prostoru hřbitova.

Aneta Koželuhová, studentka, Rychnov nad Kněžnou: „Můj záměr je vlastně vybudovat tady na té fasádě takový soukromý objekt, kde si člověk bude moci zalézt a rozjímat tady. Protože je to taková tady nejintimnější část na tom hřbitově.“

Charlotte, studentka, Trenčín: „Přijela jsem z Trenčína. Mým záměrem je vlastně vytvořit prostor, na kterém by se mohli lidé potkávat, který poukazuje vlastně na kostel a toto opuštěné místo a jeho historii.“

Eliška Valová, studentka, Vysočina: „Mým záměrem je dodělat plot tady v té části hřbitova, protože mi připadá, že tenhleten kout toho hřbitova je nejvíce zachovaný a vlastně jsem byla trošku nervózní z toho, že se tu chodí přes ty hroby, že jsou tu vyšlapané cestičky mimo ten původní řad, takže jsem se rozhodla tuhletu část zavřít, aby alespoň v tomhle koutě byla zachovaná jakási pieta, která tu kdysi jako byla.“

Marie Křížková, studentka, Rožnov pod Radhoštěm: „Mým záměrem bylo si ujasnit, jaký vlastně já mám přístup k hřbitovu a došla jsem k závěru, že mi není úplně vlastní chodit na ten hřbitov, protože si myslím, že toho zesnulého si můžeme připomenout i kdykoli jindy a na jiném místě. Proto jsem si vlastně vybrala místo za tou hřbitovní zdí a ten můj návrh pracuje s tím, jak ti zesnulí se postupně propadají dolů v tom čase, tak i ta moje konstrukce, vlastně budou tři vedle sebe a každá bude v jiné úrovni. Chtěla jsem tím vlastně vyjádřit tu pomíjivost v tom čase, jak se to vlastně mění.“

Lakhia, studentka, Vesmír: „Já jsem přijela z dalekých krajin, z vesmíru. Mám tady v plánu udělat takový objekt, který má myšlenku odlet duše. Jde o to, že my si tímto připomeneme ten odlet té duše. Že ta duše opouští to místo od země a vrací se někam nahoru a je to hlavně připomínka pro ty lidi, aby, když si vejdou dovnitř, tak mohli komunikovat s tou duší a nechat ji popřípadě odejít.“

Cílem dílny nebylo jen ztvárnění duchovních záměrů studentů, ale především jejich seznámení se s problémy manuální práce se dřevem.

Tomáš Madro, architekt, lektor dílny: „Pochopit, jak vlastně to dřevo funguje a jakým způsobem můžou k sobě jednotlivé kusy spojovat tak, aby to vlastně drželo. Předpokládám, že většina lidí, co sem jede, tu praxi úplně se dřevem nemá.“

Jan Mléčka, architekt a vedoucí dílny: „My se domníváme, že je strašně důležité, aby každý architekt se toho materiálu dotýkal a pracoval rukama, protože řada z nich, jak jsem říkal s tím prknem, tak drží třeba poprvé v ruce aku šroubovák. Je hrozně intenzivní vidět, že na začátku ani neví vlastně, jak se k tomu materiálu postavit a na konci dokážou realizovat svůj vlastní autorský objekt.“

Konečným výsledkem celé prázdninové dílny bude 13 nových objektů v prostoru hřbitova.

Jan Mléčka, architekt a vedoucí dílny: „Objekty tady zůstávají po dobu minimálně jednoho roku, stanou se součástí toho obnoveného hřbitova a toho kontextu s tím kostelem sv. Jiří v Pelhřimovech.“

Objekty jistě přitáhnou pozornost návštěvníků tohoto skrytého místa a doplní i křížovou cestu kterou budoucí architekti tvořili na loňské dílně.

---

Armáda spásy pomáhá na karlovické rychtě

Historická budova rychty v Karlovicích byla původně postavena jako byt správce hamrů již v roce 1745. Baroknímu dvoukřídlému objektu však po znárodnění citelně chyběla základní údržba a postupně chátral. Hnutí Duha Jeseníky, které objekt získalo do vlastnictví, v posledních letech podniká kroky k jeho záchraně.

Nově vstoupilo hnutí Duha i do spolupráce s krnovskou Armádou spásy. Její klienti se také zapojují do záchranných prací na rychtě.

Ivo Dokoupil, hnutí Duha Jeseníky: „Vloni vznikla taková myšlenka, že bychom zapojili tady do té opravy klienty Armády spásy, Letos tady jsou už vlastně pošesté, letos podruhé a celkem pošesté. Jezdí tady buď noví, ale i nějací stálí klienti, kteří tady už prostě znají to prostředí.“

Klienti Armády spásy jsou výraznou pomocí právě v současné době, kdy probíhají zednické práce na obnově prvního patra budovy.

Anketa, klienti Armády spásy: „Zednickou, potom, když budou terénní úpravy, no všechno, co je potřeba.“

„Těžká je, co mám dělat. Zapotím se a jsem rád.“

Petr Kaňok, pracovník v sociálních službách, Armáda spásy Krnov: „Naši klienti tady vlastně oškrabávají omítky, nahazují štuk, teď vynášíme suť vlastně a další pomocné zednické práce tak, jak nám to zadá pan Dokoupil.“

Druhý nejstarší dům v Karlovicích se již postupně obléká do nového kabátu. Po nové střeše je nyní prostor na vnitřní opravy.

Ivo Dokoupil, hnutí Duha Jeseníky: „Teď vlastně děláme vnitřní omítky toho prvního patra. My bychom rádi ten objekt používali pro rekreaci dětí, brontosauřích táborů.“

Pro klienty Armády spásy je pomoc na rychtě také pracovní terapií. Za tři týdny se proto opět do Karlovic vrátí.

---

Hartaman 2023

Převýšení 65 metrů a více než 300 schodů. To byl vrchol soutěže Hartaman. Ta na přehradě Slezská Harta prověřila síly a kondici nejlepších hasičů. Je součástí celorepublikové ligy závodů TFA, neboli Nejlepší hasič přežije.

Naši hasiči poprvé soutěžili na TFA v roce 1996 v Kanadě. Postupně se soutěž rozšířila i do Evropy a nyní se koná liga TFA i u nás.

Miloň Mýlek, starosta SDH Dvorce: „Je to 14 ročník, 3 roky se vynechaly, takže začalo se vlastně 17 let zpátky, takže jsme velice rádi, díky dobrému kolektivu okrsku Dvorce, což jsou hasiči Roudno, jsou to hasiči Dvorce a hasiči Granitolu Moravský Beroun, že jsme to společnými silami vlastně obnovili.“

Hasiči i hasičky si v silové soutěži sáhnou opravdu až na dno svých sil.

Jiří Roller, pořadatel soutěže: „Hasiči běhají v kompletní zásahové výstroji, což je kolem 20 kg se vším všudy a po veškerých splněných disciplínách, co splní tady dole, tak potom běží 300 schodů na patu hráze, kde vlastně končí časomíra a tam s vypětím všech sil odpadávají.“

Radim Smažák, spolupořadatel: „Hasiče a hasičky čeká roztažení proudnic, béček dvou, které prostě musí roztáhnout na cílovou pásku, pak tam máme kladivo, kde je 60 ran, to znamená 30 nahoru, 30 dolů, potom je čeká bariéra, kterou přeskočí a pak přiletí, vezme panáka, který má cca 100 kilo a pak přijde ke kolu, které musí 3x přehodit a vrátit na místo.“

Účast dvojnásobného mistra světa podtrhla význam a kvalitu soutěže Hartaman.

Michal Brousil, dvojnásobný mistr světa TFA, vítěz závodu: „Jsem z Písku a dělám to tak 5 let."

Petra Čaganová, 2. místo ženy: „Petra Čaganová, 2. místo ženy: „Já jsem za SDH Nižní Lhoty a věnuji se tomu 4 roky."

Kateřina Vodičková, vítězka závodu: „Já jsem z Rokytnice na Rokytnou, což je u Třebíče, takže poměrně daleko a běhám už šestou sezónu."

Na regulérnost soutěže přísně dohlíží celý sbor rozhodčích.

Soběslav Sedláček, hlavní rozhodčí: „Tak rozhodčích je cca 16 a na každé disciplíně si musí ten rozhodčí pohlídat, aby závodníci splnili všechno, co mají a jak mají."

V soutěži byla důležitá nejen kondice, ale i psychika závodníků.

Petra Čaganová, 2. místo ženy: „Nejhorší byl jednoznačně výběh do schodů, to je fakt peklo. Je to takové nekonečné. Ten začátek ještě dobrý, ale ten závěr, tem už se tuhne, tak už to začíná bolet.“

Kateřina Vodičková, vítězka závodu: „Těch 300 schodů nebo kolik jich je, to dá zabrat. Tam je potřeba dobře rozložit síly, nepřepálit to hned od začátku a když to člověk dobře rozloží, tak ono to potom jde.“

Jiří Roller, pořadatel soutěže: „Je to soutěž poměrně náročná, takže vítězem je každý, kdo vůbec doběhne do síle.“

---