InfoPortály.cz - Internetové noviny Moravskoslezkého kraje

Vztahy, které jsou různého druhu, od laskavých, přátelských, až po napětí, které je z nich cítit. „Považuji za důležité nikoho neponižovat či degradovat. Hledám zobecnění, které může být zajímavé i pro jiné lidi, kteří se potom na fotografie dívají," vysvětluje uznávaný fotograf, který působí jak v České republice, tak i v zahraničí.

Na souboru fotografií o životě tohoto kraje „Lidé Vítkovska" pracoval dva roky. Soubor má padesát fotografií a vychází k němu také stejnojmenná kniha s úvodním textem Pavla Smolky, starosty města Vítkova, a ostravského básníka Petra Hrušky. Jeho poslední zahraniční cyklus se jmenuje Braziliáni z Česka a vznikl v loňském roce.

„Nafotografoval jsem život českých emigrantů, kteří v různých obdobích odcházeli do Brazílie. Kniha je doplněna texty Kamila Pilatíka." Pro Štreita je těžké vybrat ze svých osmi set padesáti samostatných výstav jednu, která by pro něj měla zásadní význam.

„Vystavuji v malých galeriích, klubech, sociálních zařízeních, foyerech divadel či kin, ale také v nejprestižnějších galeriích světa. V současné době mám účast na výstavě na Ginze v Tokiu, která je považována za jednu z nejdůležitějších na světě, či v synagoze v Mikulově. Vystavoval jsem v Leica Gallery na Broadwayi v New Yorku, nebo třeba i v mládežnickém klubu v Rožnově pod Radhoštěm."

V roce 2006 připravil svou retrospektivní výstavu, která byla nejrozsáhlejší a vyšla k ní krásná kniha. V premiéře byla uvedena v Domě umění v Ostravě, potom v Polsku, Bratislavě, Olomouci a v Praze v galerii U Kamenného zvonu.

„Tu asi považuji za nejdůležitější. Na tu jsem byl nejvíce hrdý," přiznává fotograf.

Od poloviny sedmdesátých let připravuje výstavy nejen své, ale i mnoha přátel z řad fotografů i výtvarných umělců. Mnoho z nich udělal v Sovinci, v Bruntále, v Rýmařově, ve Šternberku, v Opavě, v Olomouci, v Ostravě a na mnoha jiných místech. Nad otázkou, v čem je kouzlo dobrého snímku, se úspěšný fotograf zamyslí: „Kouzlo každého výtvarného projevu je v tom, co chcete sdělit a jak chcete oslovit diváka. Je to o osobní zpovědi, dávání sebe sama. Těším se a jsem zvědav na zpětnou odezvu. Vždy je to o vzájemné komunikaci."

Vysokoškolský pedagog si není jistý, zda se dá umělecké fotografování naučit. „Záleží na talentu a osobních zkušenostech a prožitcích. Můžete naučit formu, způsob práce, ale invenci a myšlenku do díla musí vložit každý student sám."

Sám už při zmáčknutí spouště pozná, zda se vydařila unikátní fotografie. „Je to zvláštní, ale člověk má jakousi intuici a ta mu napoví mnohé. Často to poznám a málokdy se mýlím." A začínajícím fotografům by vzkázal: „Buďte osobití, zůstaňte osobnostmi. Najděte si své téma, které dlouhodobě sledujte. Není jiné cesty. Zní to jednoduše, ale to je to nejtěžší," zdůrazňuje Jindřich Štreit.