InfoPortály.cz - Internetové noviny Moravskoslezkého kraje

Mám divné tušení. Barometr rychle klesá. Rozhlížím se kolem. Najednou vidím černé nebe a smršť, která se řítím směrem ke mně. Rychle se oblékám do nepromokavého obleku a refuji kosatku a hlavní plachtu. Vítr se stáčí a zesiluje. Vane přes 30uzlů a stále sílí. Není na co čekat. Stahuji kosatku na palubu a přivazuji ji. Vzápětí jde dolů hlavní plachta, ani nezkouším 3 ref. Vše jde dolů. Na windmetru je 45 uzlů. Čekám, až přejde to nejhorší.

Vítr poleví na 25 uzlů, tak vytahuji plachty a snažím se co nejrychleji pokračovat. Po chvíli zjišťuji, že Etienne byl o něco rychlejší a dostal se v bouři o dvě míle dopředu. Nezbývá než makat a neztratit více.

Pokračuji s neustálými výměnami plachet a každou noc se peru s bouřkou. Ta mě vždy posune a pak zůstanu v bezvětří. Tak se to pořád opakuje. Poslední 3 dny jedu na východní vítr o rychlosti od 0 do 6 uzlů. Je to náročné, slunce pálí na palubě a není možné vydržet ani v podpalubí. Je potřeba jet s každým závanem větru.

Další den tišin. Přes den jedu maximálně 3 uzle, v noci jsem o něco rychlejší. Spím minimálně a hlídám každý závan. Mám nastavené alarmy na rychlost větru, kurz a rychlost lodi. Snažím se trošku vařit, mám těstoviny s připravenou omáčkou. Dříve na vaření nebyly podmínky a jedl jsem jen studené, nebo instantní jídlo, které stačilo zalít horkou vodou ohřátou na zavěšeném horolezeckém vařiči.

Po třech dnech v tišinách se pomalu dostávám na 2° severní šířky a začínám cítit vlnění jižního Alantiku. Doufám, že se brzy dostanu do jihovýchodního pasátu. Brzy již pluji 70°proti větru a blížím se k rovníku. Těším se, až poprvé překročím rovník. Připíjím koňakem Neptunovi a děkuji za to, že mě nechal doplout až sem. Prosím o bezpečné doplutí do Salvadoru, který je ještě daleko.

Další den se vítr stáčí a vytahuji genaker. Loď opět zrychluje a makám na 110 procent. Gaben - Follow Me letí k jihu maximální rychlostí. Stále pracuji s plachtami, hraji si s každou vlnou. Musím se povzbuzovat, dodávat si morální sílu k tomu, abych jel stále na plný plyn. Další den vítr slábne a dostávám se 950 mil od cíle. Místo genakeru vytahuji Code 5.

Dva dny jedu téměř přímo na cíl. Zdá se mi to nekonečné a monotónní. Blížím se k Jižní Americe. Jsem unavený, nevyspalý. Občas mám halucinace, zdá se mi, že jsou na palubě lidé.

Nastavuji waypoint do navigace a dělám chybu. Spletu se o stupeň a celý den jedu dále od břehu, než je třeba. Zjišťuji to až večer. Jsem vzteklý. Nikdy jsem nebyl tak naštvaný. Nakonec se uklidním a čekám na hlášení pozic další den. Nakonec to nebylo tak hrozné a ztráta je minimální. Mám za sebou pořád silné soupeře a před sebou pár těch, které chci dojet. Ztráta na soupeře přede mnou se zkracuje každý den. Bohužel jsem ztratil příliš v rovníkových tišinách. Daří se mi alespoň držet odstup na soupeře, kteří jsou za mnou. Nakonec se blížím ve velmi slabém větru k Salvadoru. Poslední míli mi ještě ztíží rychlá bouřka.

19 dní na vodě bylo hodně dlouhých. Podmínky nebyly jednoduché. Závod bohužel nebyl jen o rychlosti, ale i o štěstí v tišinách.

Do dalšího ročníku, na který se budu připravovat, se musím soustředit na další rozšíření znalostí z meteorologie a především na těžko predikovatelné dění v tišinách. Také budu muset zlepšit znalosti francouzštiny. Je nutná pro lepší komunikaci s ostatními závodníky a pro porozumění rádiových relací mezi soupeři. To mi pomůže k volbě optimálnější trasy v příštím ročníku.