„Proces, kdy dochází ke změnám v přístupu k lidem s postižením, kdy se mohou z velkokapacitních institucí přestěhovat do bytů či domů v běžné zástavbě a žít způsobem života, který je obvyklý pro jejich vrstevníky, se nazývá transformací sociálních služeb," vysvětlila tisková mluvčí Moravskoslezského kraje Šárka Vlčková.

Potvrzují to také slova náměstka hejtmana Svatomíra Recmana (KSČM), který připomněl, že tyto změny dlouhodobě prosazuje Moravskoslezský kraj. „Díky své aktivitě a využívání příležitostí financování pomohl ke změně života celkem 338 lidem s postižením a v procesu pokračuje."

Podstatnou část svého života strávila paní Jarmila v ústavní péči. Jejím prvním domovem se stal kojenecký ústav. Rodiče měli už šest dětí, když se narodila dvojčata. O své děti se nedokázali postarat, matka byla navíc alkoholička. Postupně Jarmila vystřídala čtyři dětské domovy.

„Do prvního ústavu sociální péče v Ostravě na Vizině jsem se dostala v roce 1979, pak jsem se ocitla v Muglinově. V roce 1992 jsem putovala do domova důchodců. Na to jsem byla moc mladá, tak mě v roce 1993 předali do opavského ústavu Mánesova, kde jsem strávila dlouhých sedmnáct let. V dětských domovech jsem hodně sportovala, účastnila jsem se krajských sportovních her v atletice, kde jsem vyhrála několik desítek medailí, i zlatých. V gymnastice jsem reprezentovala naši republiku v zahraničí. V roce 1995 jsem poprvé letěla letadlem, do USA. Tady jsem v plavání vyhrála první a druhé místo," vzpomněla žena, které pomohl sport překonat všechny útrapy.

„Své dětství a mladá léta jsem strávila v ústavech, kde jsem neměla soukromí, na pokoji nás bydlelo někdy i deset, vše jsme dělali skupinově, pracovníci na nás neměli dost času a někdy s námi zacházeli necitlivě. Nechodili jsme moc mezi ostatní lidi. Chyběla mi volnost," oživuje své vzpomínky Jarmila.

V roce 2004 dostala možnost chráněného bydlení, ale z velké svobody i zodpovědnosti dostala strach. Dostala šanci si vyzkoušet vše nanečisto.

„Dostala jsem svůj pokoj s klíči, první práci, začala jsem se učit hospodařit s penězi, chodila jsem samostatně nakupovat a sama jsem jezdila na návštěvy za kamarádkou a neteří. Získala jsem větší sebedůvěru a oznámila, že jsem připravena ke změně," vypráví Jarmila. Jejím prvním „opravdovým domovem" se stalo chráněné bydlení v Albrechticích.

„Po roce a čtvrt mi nabídli, že se můžu přestěhovat do nově otevřeného chráněného bydlení v Krnově. Postupně jsme se zabydlovali a každý si zařizoval pokojík podle svého, a to se mi líbilo nejvíce. Můj veliký dík patří skvělé asistence Věrce Unčovské, protože se mnou měla obrovskou trpělivost, když jsem se učila větší samostatnosti. Dost dlouho jsem také využívala služeb sociální rehabilitace Rút, a to cvičné praxe, což mě naučilo dodržovat docházku do práce, plnit si své pracovní úkoly atak dále. Každá pochvala byla pro mě v tu chvíli tou největší odměnou. Taky mám vyřízený občanský průkaz a můžu sama hospodařit s penězi," uzavírá svůj příběh šťastná žena, která od konce loňského roku bydlí v novém nájemním bytě se svým kamarádem a využívá službu podporu samostatného bydlení.